Zdálo by se, že páteční svítání na třetího července je stejné, jako ta většina letních rozbřesků. Ne. Právě za tohoto dnešního letního úsvitu už dál nedokázal dlouho bojující organismus Františka Doležala čelit útokům zákeřných nemocí a František se ho nedočkal.

Přitom právě tyto chvíle měl tak rád. Dobře věděl, že v tu dobu ožívá nejen všechna ta rybí havěť – červenopeřice, skaláčci či plotice, ale i kapří matadoři, cejni-lopaťáci a hlavně jeho milovaní líni i okouni.

Bývaly časy, kdy František chodil kolem vody v rybářské čepici. Mnozí jsme si všimli, že ta čepice není lecjaká, ale dokola vroubená odznaky, zlatými, stříbrnými i bronzovými – za ulovení trofejní ryby: vedle šedesáticentimetrových a delší línů (kde je jim konec?) také půlmetrových okounů. Tahal je z úzkého průlivu mezi kůly pod starým mostem přes Kosteleckou tůň – už je to také nějaký pátek.

S Františkem bude spojena i vzpomínka na jeho dřevorubecký zápal, s jakým se před časem pustil do přerostlé vegetace kolem Starého Labe, jaký čuch měl na pytláky, jak se jeho hlaholení pravidelně od jara do podzimu rozléhalo u vody. Ani pamětníci si nevybavují, že by snad nějaký jiný kostelecký rybář či bafuňář posbíral více rybářských ocenění, než právě Franta. Bylo ho všude plno.

Vůbec bychom se nedivili, kdyby si ani teď – stojíce před nebeskou branou - nedal pokoj. Určitě klábosí s apoštolem Petrem. Zasvěceně si povídají o čem jiném s tím biblickým rybářem a našim spolehlivým patronem, než o rybách…

Čest Františkově památce!

Výbor rybářské organizace
a členové Rybářské stráže
v Kostelci nad Labem

Copyright © MO ČRS Kostelec nad Labem
Createdy by LUSP.cz